Vysněná role Stanislavy Jachnické
Stanislava Jachnická vzpomíná na svou roli v inscenaci Forman a doufá, že jednou získá svou vysněnou hlavní roli, kterou by chtěla, aby byla přijata diváky.
Scéna hry Forman je tvořena pyramidou schodů, po kterých pořád běháme. Když jsme to zkoušeli, říkala jsem si, že to každý den nedám. Jaké byly její začátky v dabingu? Baví sport celou její rodinu? Kdy a jak si k němu našla cestu? Podnikla pouť do Santiaga de Compostela? Má ráda dobrodružné cestování? V inscenaci Forman máme dost choreografií. Není jich málo, i když tam máme taneční skupinu, která dělá ty složitější figury. Představení se odehrává pod širým nebem a počasí prý zatím hercům i divákům přálo. I když prší, tak vždycky přestane za pět minut sedm, takže se rychle utřou sedadla. Diváci vždycky přijdou a máme plno, i když prší čtvrt hodiny před začátkem. Ve výčtu jejích rolí zatím chybí ta hlavní a vysněná. Pořád věřím, že přijde. Nemám ji vymyšlenou. Přeju si, aby byla divácky přijata. Nemusí být komediální, i když ke komediálnosti tíhnu. Spíš by to měl být životní příběh, který lidi zasáhne, snaží se zformulovat svojí životní roli Stanislava Jachnická v Radiocafé Vinohradská 12.
Sdílet: