The 1975: Kapela s výraznými postoji a nezapomenutelnými koncerty

Podle zpěváka Mattyho Healyho byl jejich název inspirován čmáranicemi, které našel na zadní straně knihy Na cestě amerického spisovatele Jacka Kerouaca. Hned s vydáním prvního alba v roce 2013 bylo evidentní, že se zrodila pozoruhodná kapela. Prošla obdobími, kdy byla staršími posluchači i kritiky vnímána jen jako další kopie britpopových formací z devadesátých let, ale současně se stala tou, kterou milují dívky, což je obvykle důkazem generačního přijetí. Podporuje komunitu leseb, gayů, transsexuálů i bisexuálů a není jí jedno, jak lidé žijí. Demonstrací jejích společenských postojů byl loňský polibek Healyho a baskytaristy Rosse MacDonalda na festivalu v Malajsii. Měl podpořit tamní menšiny, namísto toho však přinesl předčasný konec akce, vlekoucí se tahanici s pořadateli o kompenzaci ekonomických ztrát a obavy zainteresovaných, že menšiny v zemi budou pronásledovány více. Healy také s gustem líbal fanoušky, dělal to ještě v roce 2022, a několikrát podporu menšinám vyjádřil verbálně. The 1975 zrušili koncerty v Asii. Nechtějí, aby jim tam říkali, s kým mohou mít sex. The 1975 je kapela, která prostě umí přitáhnout pozornost, přesněji dovede přimět lidi k reakci. Jejich koncerty jsou nezapomenutelné a plné energie, která přitahuje fanoušky a vytváří radostnou atmosféru. The 1975 vystavěli pódium jako byt. Scénu tvořily schodiště, obývací pokoje a pohovky osvícené tlumenými žlutými lampami. V pokojích stáli čtyři členové kapely plus čtyři doprovodní muzikanti. Pořádek v bytě byl, řekněme, rockerský. Healy tu a tam zpíval usazený v křesle a jeho spoluhráči se k němu někdy přidali. Když šel set do finále, zmizel po svém akustickém vystoupení v obrazovce jednoho z mnoha televizorů. Pěvecký part tak přenechal hostující Polly Money, která zazpívala skladbu Jesus Christ 2005 God Bless America. Diváci se evidentně dobře bavili. Valná většina z nich navíc znala texty písní tak dobře, že je od začátku do konce zpívala s kapelou. The 1975 servírovali pop v jeho současné verzi, podložený patřičnou dávkou rockové výbojnosti a nezastírající, že devadesátkové ostrovní formace jim byly inspirací. Nálada, kterou v hale nastolili, byla radostná bez ohledu na to, o čem zrovna Healy zpíval. Zhruba od své poloviny byl však koncert poněkud stereotypní, protože ona atmosféra se neměnila. Přibarvily ji jen zmíněný akustický bloček a sychravá skladba fallingforyou. To, že na pódiu bylo osm zručných muzikantů, se promítlo do kompaktního zvuku. Healy v něm zpíval s lehkostí a solidně, jakkoli není typ zpěváka, jehož hlas je výjimečný. The 1975 v Praze vzali příchozí k sobě domů. Nabídli jim nezapomenutelný večírek vystavěný ze smysluplných písní, otevřeli svá srdce a chovali se vlídně. Prokázali, že mají sebejistotu, díky které předtím vstoupili do hudebních dějin a ten post jsou schopni uhájit. Jako kapela své generace.