Natascha Kampusch - příběh únosu a útěku

Letos uběhne 26 let od snad 'nejslavnějšího' únosu, v němž se o hlavní roli dělily dvě osoby - únosce Wolfgang Priklopil a jeho oběť Natascha Kampusch. Proč vůbec k tomuto činu došlo? Co pomohlo dívce k útěku? A proč se nedokázala zbavit domu, v němž byla dlouhou dobu týraná? Rakušanka Natascha Kampusch byla unesena ve svých deseti letech. Pátralo se po ní celkem osm let. Uniknout se jí podařilo v srpnu roku 2006. Celý případ vyvolal velký zájem médií i společnosti. Natascha zmizela v roce 1998. Během cesty do školy ji unesl tehdy šestatřicetiletý Wolfgang Priklopil. V domě prarodičů, kde dívku věznil, měl již vše dopředu připraveno. Během následujících osmi let si musela vystačit s pěti metry čtverečními. Takto velký byl její provizorní žalář. Jak později uvedla pro stanici BBC, dovnitř se vcházelo nízkými dveřmi, které byly zakryté skříňkou. Kdo chtěl jít ven nebo dovnitř, musel se doslova plazit po břiše. Místnost byla zvukotěsná. Nechyběla postel, prostor na oblečení a sociální zařízení. Zpočátku nesměla klaustrofobní prostor vůbec opustit. Dovoleno měla pouze komunikovat s Priklopilem skrze interkom. Pohybovat se po domě mohla až tehdy, když si byl jistý, že se nezmůže na žádný odpor. Trestal ji za sebemenší prohřešek. Ale proč? Byl to totiž typ chlapa, kterého ženy považovaly za ňoumu. Nebyl schopný se normálně seznámit. A tak se rozhodl, že unese mladou dívku, ze které si vychová perfektní manželku. Natascha ho samozřejmě poslouchala, neboť se chtěla co nejvíce vyhnout bití a tak ji, když byla starší, pouštěl do domu častěji a nechával ji, ať se o něho stará. Dokonce začali po čase chodit i ven. Nikdy ale neměla šanci utéct, vždy jí byl po boku. A kdyby se o něco pokusila, měla by doma peklo. Naděje se ale nevzdala nikdy. A ta skutečně přišla, 23. srpna 2006. Zrovna čistili společně auto, když Priklopilovi zazvonil mobil. Přes vysavač nic neslyšel, a tak se od ní vzdálil asi na jedenáct metrů. Zahradní branka byla jako zázrakem otevřená. Natascha nechala zapnutý vysavač a začala běžet ze všech sil vstříc svobodě. Doběhla k nejbližšímu domu, kde bydlela jednasedmdesátiletá důchodkyně. Když zoufalé dívce otevřela, uslyšela větu: 'Jsem Natascha Kampusch.' Nic víc slyšet nepotřebovala, okamžitě zavolala policii. Jakmile Priklopil zjistil, že se stal nejhledanějším mužem v zemi, skočil pod vlak. Když se to Natascha dozvěděla, propukla v neutišitelný pláč. Byl to ale spíše žal. Truchlila pro něho, neboť jí byl po dlouhou dobu tou nejbližší osobou. Za to si však vysloužila nenávistné komentáře. 'Dům hrůzy' Wolfganga Priklopila koupila Natascha dva roky po svém útěku. Nechtěla, aby se z něho stalo poutní místo či turistická atrakce. Bydlet by tam nemohla, je to pro ni příliš emocionální. A tak tam jen uklízí a platí energie. Změní se to někdy? V minulém roce si Natascha Kampusch splnila svůj dlouholetý sen, a to sice prodej šperků. Kvůli tomu se zkoušela vyučit šperkařkou, studium ale nedokončila. Vlastní kolekci tvořila sedm let. Ústředním motivem je květina symbolizující život. V sadě ale najdeme taktéž řetízek a náušnice. Část z výdělku bude odváděna na charitu.