Myanmar: Brutální občanská válka a zájmy Česka

Myanmar (dříve Barma) prochází už 3 roky krutou občanskou válkou, kde brutální vojenská junta masakruje civilisty. Diktátorská kleptokracie je vedena bandou cynických generálů, ti nepokrytě kradou z Barmy všechny zdroje a suroviny. A právě dnes, 1. února jsou to přesně 3 roky od brutálního vojenského puče. Armáda brutálně pošlapala demokracii, zničila výsledky voleb a zahájila tvrdé represe vůči jakémukoli odporu. V Barmě jsem mnohokrát byl a mám tu zemi moc rád. I proto tento text píšu s hořkostí, že tento otřesný režim a jeho masakry civilistů jsou ve stínu jiných konfliktů a válek, a zdánlivě nikoho to nezajímá. Proč by nás měla vlastně Barma zajímat? Česko má s Myanmarem relativně nadstandardní styky a mělo by je udržovat i v této složité době, včetně pomoci lidem prchajícím do exilu. Mnohé evropské firmy porušovaly zbrojní embargo, a třeba z evropských dronů vraždí junta nebohé vesničany. Pohoršujeme se nad firmami s byznysem v Rusku, ale v Barmě nám jejich podíl nevadí. Mnoho evropských firem se aktivně podílí na praní špinavých peněz, které jsou pak zneužívány k financování zločinů proti lidskosti armádou. Myanmar má také obrovské zásoby nerostných surovin a až jednou junta skončí (a ta skončí), bude šance se zapojit do obnovy i ekonomicky. A v neposlední řadě je tady i řada rizik, které ovlivňují celý svět, třeba to, že Myanmar se stává největším producentem opia na světě. Mladá generace „Junta generals, you' ve messed up with wrong generation“. To je odvážný vzkaz mladých lidí, kteří nechtějí zemi nechat kleptokratům a teroristům, kteří mají uniformy a říkají si generálové. Mladí vytrvale protestují, mnozí přešli do odboje a zapojili se do armád bojujících proti juntě. Tato generace zažila nyní 10 let opatrné demokratizace (samozřejmě do jisté míry jevištní a křehkou), nadějné obnovy národa, vyhlídek lepšího života, ekonomického rozvoje, svobody. Po tom všem však přesně před třemi lety přišel vojenský převrat a konec. Armáda jako stát ve státě Představitelé armády (známé jako Tatmadaw) jsou současně konečnými benficienty ve „státních“ firmách, které drží přístup k veškeré hospodářské činnosti v zemi. Armáda kontroluje byznys se spoustou věcí - od těžby ropy, jadeidu, zlata nebo dřeva, až po telekomunikace. V Barmě jde přes armádu o dokonalé „state capture“ na nejvyšší úrovni, které zahrnuje celou zemi, ekonomická i politická kontrola je dotažená. Armáda měla ústavou zaručený počet křesel v parlamentu tak, aby nemohlo dojít k ústavním změnám bez jejího souhlasu, automaticky nominovala všechny silové ministry. Udržovala síť dalších proxy stran, kontrolovala napřímo několik ministerstev, na ostatních měla svoje lidi neoficiálně. A ani to jí nestačilo a zakročila nelítostně vojensky proti vlastním lidem. Extrémně zajímavé a složité je napojení na buddhistické církevní struktury a extremistické etnické organizace. Mnohdy přes zradikalizované budhistické mnichy armáda podporovala vyvolávání etnických démonů, nesnášenlivosti a obvykle přes Facebook iniciovala brutální pogromy. Je to dost v rozporu s naším vnímáním budhismu, i toto náboženství lze zneužívat. Armáda však dnes nemá pod kontrolou zdaleka celou zemi. Značnou část území postupně ovládají etnické skupiny a jejich ozbrojené obranné složky, které se armádě staví. Probíhá krutá občanské válka, kde armáda má vrtulníky, děla a tanky, a proti nim stojí málo ozbrojení lidé. Myanmar je známý pěstováním a produkcí opia a heroinu, zejména v oblasti Zlatého trojúhelníku, která zahrnuje části Myanmaru, Laosu a Thajska. Pěstování opia a obchod s ním roste a dnes se stal Myanmar největším producentem opia na světě. I to je další aspekt, proč by nás dění v zemi mělo zajímat. Česká republika má s Myanmarem relativně nadstandardní styky. V Myanmaru nás chápou jako přátele, Česko demokratizaci podporovalo. Pamatují si symbolické gesto Václava Havla, který se vzdal návrhu na Nobelovu cenu míru ve prospěch Aun Schan Su Ťij. Česko by však mohlo být aktivnější v přijímání lidí, kteří utíkají ze země a hledají politický exil. A strategicky navazovat kontakt s exilovou Vládou národní jednoty, která jednou bude znovu vést zemi. Kdy? To nyní nevíme.