Marseillaisa a Putin jako tyran

Tak jsem se zase po nějaké době zaposlouchal do Marseillaisy. Francie měla v neděli státní svátek a Marseillaisa je její hymna. Píseň o krvavé válce proti tyranům. Nechci hájit monarchii, není mi sympatická ani dnešní fosilní monarchie britská nebo ty další evropské fosilie, ačkoli už dávno nejde o monarchie, ale o demokracie. Nicméně Ludvík XVI. nebyl na dnešní poměry zrovna tyran. Tedy na poměry 20. století, ba dokonce i dnešní poměry. Ludvík si nevěděl rady s mocí soudních dvorů, zvaných parlamenty, a hlavně musel počítat s mocným veřejným míněním snad nejvzdělanějšího národa Evropy, jehož tiskoviny hltali vzdělaní lidé v Německu, Rusku, Skandinávii, Rakousku. Bedřich Veliký, kterého se tak často dovolával Hitler, prakticky nemluvil ani nečetl jinak než francouzsky, němčinou pohrdal. Francouzské veřejné mínění bylo extrémně citlivé na jakýkoli náznak neomezené královské moci, což bylo chápáno právě jako tyranie. Kvůli různým nedorozuměním a fatálním chybám – vyvolání války a nucení kněží přísahat na nový režim – došlo pak ke katastrofě, kterou představovala revoluce. Ale to všechno bledne vedle nacistické nebo komunistické tyranie 20. století. A dnes? Jestlipak by ty lidi v 18. století, kteří se děsili Ludvíka XVI. jako tyrana, napadlo, že v roce 2024 budeme čelit vážnému nebezpečí skutečné tyranie, tyranie Putinovy? Když člověk slyší ta slova Marseillaisy dnes, nemůže nemyslet na Putina. Samotné základy moderní svobodné Evropy jsou ohroženy. Co si počít s agresivní tyranií ve 21. století, tyranií vybavenou jadernými zbraněmi, která hrozí rozložením Evropské unie, vyvoláním pravicového nacionalismu a rozkladem právního státu, jako se to už stalo třeba v Maďarsku? Jak účinně pomoci Ukrajině, aby nedošlo časem k vyčerpání jejích lidských i psychických zdrojů? Marseillaisa je píseň válečná, píseň o prolévání krve, píseň velké války, kterou revoluční Francie vedla proti zbytku Evropy. Války, která přivedla k moci Napoleona. Odpor k tyranii a schopnost se tyranie skutečně zbavit jsou různé věci. Francii čekalo na cestě ke svobodě ještě druhé císařství. Vlastně je svobodná teprve krátce. Co si ale počít dnes, aby svobodnou zůstala ona i celá Unie?