Kouč Bohemians kritizuje hráče za ztrátu iniciativy

Hned několikrát zdůraznil, jak moc je na hráče naštvaný. Nelíbilo se mu, jak tým po vedoucím gólu v závěru poločasu nepochopitelně přenechal iniciativu soupeři. Zatáhl se, vyčkával a doufal, že tlak Sparty do přestávky přežije, což se nestalo. „Abyste mohli v takovém utkání pomýšlet na úspěch, v poločase musíte vést. Ne zadarmo rozdávat dárky,“ sypal ze sebe kouč Bohemians v rychlém tempu. Jste přísný. Přitom říkám: odehráli jsme velmi slušných čtyřicet minut. Jasně, že jsme měli v mnoha případech i štěstí, ale postupnými krůčky jsme se dostávali do tlaku a zajímavých akcí. Dlouho to bylo na obě strany otevřené utkání. Co se stalo po vašem vedoucím gólu, který v 41. minutě vstřelil kapitán Hůlka? Nechápu. Fáze od naší branky do přestávky nás stala body a přijatelnější výsledek. Po hrubé chybě jsme dostali hloupý gól. A ještě na začátku druhého poločasu inkasujeme na jedna dva, čímž je zápas vyřešený. Pak už nám Sparta naplno předvedla svou kvalitu. Vážně se s tím nedalo už nic dělat? Času pořád zbývalo hodně. Jasně, že jsme chtěli zabojovat. Přešli jsme vzadu do čtyřky, ale stalo se nám to samé, co minulý týden proti Slavii. Chystáte si nějaké taktické úpravy, změny, ale inkasujete další gól. To bylo mimochodem taky fiasko... Jak to myslíte? Rozhodčí nechá znovu opakovat rozehrání standardky, ale my náběh Haraslína stejně nezachytíme. Hráči, kteří mají jasně určené úkoly, se na to vykašlou. Totéž při prvním gólu po rohu. Jsme Santa Clausové a rozdáváme dárky. Až vás přejde zklamání z výkonu, budete se na zápas kvůli sparťanům dívat i očima asistenta trenéra reprezentace? Zaprvé: naštvání mě nepustí dlouho. Zadruhé: budu se na něj dívat především kvůli nám. Obvykle za svým týmem stojím, ale tentokrát jsem opravdu naštvanej. Byl bych snad radši, kdybychom dostali nula tři a prohráli v suchém triku. Řekl bych, že jsme na soupeře neměli a hotovo. Ale takhle? Ještě před tiskovkou jsem si těch posledních pět minut prvního poločasu pustil. Srovnali jsme se ve vlastním vápně a mysleli jsme si, že to pasivitou dohrajeme do přestávky. Podívejte se, jak potom konec zápasu sehrála Sparta. Olatunji to prosimuloval, prozdržoval, v klidu. A je to legitimní. I my jsme to mohli udělat, místo toho jsme byli jak děti na pískovišti. Budete při kritice konkrétnější? Hráči to ode mě uslyší adresně, tady to říkat nechci. Ale je to otázka celého týmu. Potkal nás blackout, který se pak přenesl i do druhého poločasu, kdy jsme dostali na jedna dva. Až pak jsme najednou zase začali hrát dobře. Předtím jsme měli nadějný výsledek na dosah a panikařili jsme. Jestli se bojíme vítězit nad Spartou, ať ten fotbal nehrajeme. Během dvou týdnů jste potkali Slavii i Spartu. Který tým na vás udělal větší dojem? A který zápas byl pro vás těžší? Nesrovnával bych to. Oba hrají svým stylem, každý má svou filozofii, různou typologii hráčů... Obecně platí, že pokud chcete proti takovým soupeřům uspět, musíte využít toho, co vám nabídnou. Sparta nám několik možností dala, bylo tam několik ztrát, mohli jsme ji potrestat dřív. Zvlášť v druhé polovině prvního poločasu jsme odehráli dobrý part. A o zbytku už jsem řekl dost.