Konec kariéry Zdeňka Štybara

Je to tady. Ačkoliv si to nepřál Zdeněk Štybar ani cyklistický fanoušek, poslední den jeho kariéry přišel. 4. února 2024 v Táboře při mistrovství světa v cyklokrosu. Disciplíně, která jej proslavila nejen v Česku. Tři tituly mistra světa mu rozhodně vylepšily image, ale cyklista, kterému nikdo neřekne jinak než Štyby, si fanoušky a další lidi, se kterými přišel do kontaktu, získal především svou skromnou a přátelskou povahou a vstřícností. Končí tak velký cyklista, ale hlavně skvělá osobnost. Odhodlání a nezlomná duše. Tato slova mě napadnou, když se zamyslím nad posledními zhruba třemi lety v kariéře Zdeňka Štybara. Zatímco dřív jsme v našich rozhovorech rozebírali to, jaké jsou jeho plány na oblíbené klasiky Kolem Flander a Paříž-Roubaix a jakou Grand Tour má v konkrétní sezoně v plánu, v posledních letech byla témata povídání závažnější a tak nějak smutnější. Co že to lékaři prováděli při operaci srdce? Ale ne, zase covid? A jak je to s jeho kyčelními tepnami? Nic zábavného na probírání. Co jsem ale vždy obdivovala, byla síla, s jakou vše přijímal. A také odhodlání nenechat se tím rozhodit a dál tvrdě dřít, aby se vrátil v co nejlepší kondici a byl zase platný svému týmu. Na jaře po operaci kyčelních tepen už jsem se i ptala: Kde berete v sobě tu sílu pořád takovým věcem čelit? Odpověděl, že momentálně jí zrovna moc nemá. Přesto se zase sebral a dřel, aby jeho kariéra ještě pokračovala. Bohužel, šéfové velkých cyklistických stájí dnes chtějí hlavně závodníky, kteří budou vyhrávat teď, a mladé vlčáky, kteří výhry zajistí v příštím roce. A tak na mazáka, který má na svém kontě vítěznou etapu z Tour de France i španělské Vuelty, řadu dalších významných výher, a především neocenitelné zkušenosti, nezbylo místo. Zdendovy závody jsme měli jako výlety, vzpomíná Zdeněk Štybar st. Jak se těší do Tábora? Osobně znám Zdeňka Štybara až posledních pět let, nebyla jsem přímo u jeho největších úspěchů, jako byly zmíněné cyklokrosové duhové trikoty či vyhrané etapy na Grand Tours. Ale jedním jsem si naprosto jistá. I teď znám takového Zdeňka Štybara, jaký byl před deseti roky. Neskutečného dříče, cílevědomého člověka, který obětuje hodně, aby si mohl jít za svým. Současně ale stále stejně skromný, pokorný, vstřícný. Nikdy se mi nestalo, že by odmítl rozhovor. A i při tom, který jsme vedli jen pár dnů po jeho operaci srdce, z něj čišel optimismus. Pro každého, s kým se potká, najde úsměv. Sympaťák. To je slovo, které nejčastěji slyším od lidí, kteří se s ním setkali. A je to opravdu asi ta nejvýstižnější charakteristika. S takovýmto sportovcem je radost pracovat. Vždy mi u něj bylo sympatické, že se nebál nahlas mluvit o svých cílech pro závody. Spousta sportovců je opatrných, a i když vědí, že mají natrénováno opravdu skvěle, bojí se říct, že si chtějí jet pro vítězství. Takový Zdeněk Štybar ale nikdy nebyl. Když věděl, že má dobrou formu, mluvil otevřeně i o tom, že chce bojovat o první místo. Nese to samozřejmě riziko, že když se vám to nepovede, dají vám to lidé „sežrat“. Ale to byl Štyby ochoten přijmout. Také při výjezdech na zahraniční závody, kde téměř celou kariéru bojoval za belgický Quick-Step, jsme se mohli spolehnout, že si na nás vždy udělá čas. Vzpomínám třeba na Paříž-Roubaix 2019, kde nebyl problém domluvit si s ním povídání okamžitě po jednom z průzkumů kostkových úseků. A po rozhovoru v cíli závodu nám pak navíc poděkoval, že jsme za ním přijeli a popřál šťastnou cestu domů. Takových sportovců, obzvlášť v dnešní době, není až tolik. Zdeněk Štybar by tak neměl být vzorem současným mladým cyklistům a dalším sportovcům jen proto, co všechno dokázal. Hlavně by si od něj měli vzít to, že toho docílil tvrdou dřinou a při všech úspěších zůstal skromným a dobrým člověkem. A myslím, že se to od něj budou moci mladí učit. Ačkoliv si teď asi dá nějakou dobu volněji, aby se také mohl věnovat své rodině, k cyklistice se pak zase v nějaké roli vrátí. Ať už bude mentorem nebo třeba sportovním ředitelem nějaké World Tour stáje. Tak hodně štěstí, Štyby!