Katastrofa sopky Etna v roce 1669

V roce 1669 zažila Sicílie jednu z největších přírodních katastrof své historie, když sopka Etna, majestátní symbol ostrova, vybuchla s neuvěřitelnou silou. Tato katastrofa zanechala trvalé jizvy v krajině i lidské paměti a měla dalekosáhlé důsledky pro celou oblast, zejména pro druhé největší sicilské město Katánii. Několik dní před erupcí Etny začalo docházet k různým příznakům zvýšené aktivity sopky. Ozývalo se dunění, ze sopky se začal chrlit dým i škodlivé výpary a obyvatelé okolních vesnic zaznamenali zemětřesení, která naznačovala narůstající tlak pod povrchem. Situace se však zhoršila 11. března, kdy sopka explodovala a začala z minuty na minutu ohrožovat životy desítek tisíc lidí. Láva proudící z kráteru se valila dolů po svazích sopky rychlostí, která nedávala obyvatelům okolních vesnic příliš velkou šanci uniknout i se svým majetkem. Směsice vroucí lávy, sopečného popela a vyvržené horniny pohltila vše, co jí stálo v cestě, a Katánie ležící na úpatí Etny byla postižena ze všech stran. Přeživší byli odříznuti od jakékoli pomoci, když se doprava spolu s komunikací zhroutila pod tíhou sopečného materiálu. Katánii se první pomoci dostalo až do několik dní po katastrofě, kdy se do města mohly vydat lidé z okolních měst a vesnic. Těm se podařilo zachránit jen malý počet obyvatel, kteří přežili ničivou erupci, většině se však katastrofa stala osudnou. Důsledky této katastrofy byly podle portálu Go Etna enormní. Nejenže došlo k ztrátám na životech a majetku, ale samotné město Katánie bylo prakticky zničeno. Přeživší obyvatelé museli začít znovu budovat domy a obnovovat své životy, což se sice podařilo, ale dodnes zůstává zkáza města v paměti místních lidí. Kromě toho, že přímé škody způsobené erupcí sopky byly obrovské, měla katastrofa i širší dopady na region. Ekonomika, která byla závislá na zemědělství a obchodu, utrpěla značné ztráty. Znečištění vody a půdy sopečným popelem a toxickými látkami pak znemožňovalo obnovu zemědělství po mnoho let.