Karolínka Polcarová - boj o život po útoku matky

Jmenuji se Karel Václav Polcar a jsem tatínkem Karolínky Polcarové. Karolínku v půl roce ubila její maminka téměř k smrti. Ten den, kdy se to stalo mi předala Karolínku v kómatu s modřinami na obličeji, s přeraženým nosánkem se slovy – „vem si jí, já už jí nechci“. Spolu s Karolínkou chtěla, abych si vzal i druhou dcerku Lucinku, které kdysi způsobila zlomeninu pánve, za což dostala podmínku. "Maminka" mi vynesla zmrzačenou Karolínku v autosedačce na chodník před byt i s jejími věcmi. Okamžitě jsem zavolal sanitku. Na místo přijely dva vozy a přiletěl také vrtulník. Karolínka byla ihned transportována do Fakultní nemocnice Motol s infausní diagnózou = diagnóza, kde stav pacienta nelze vyléčit, pouze se horší a končí smrtí. Pět lékařů anesteziologicko-resuscitační kliniky bylo přesvědčených, že Karolínka tato zranění nepřežije a zemře. Při odpojení z přístrojů se jen čekalo, kdy… Na obrovském displeji běžel čas od odpojení z plicní ventilace a podpory srdeční činnosti, Karolínka se držela a já u ní byl v nemocnici každý den. Špatně reagovala na ženský hlas. Sestřičky mne prosily, abych tam zůstával, tak jsem začal v nemocnici i přespávat. Přes den jsem byl v práci a na tu dobu jsem Karolínce nechával své zpocené tričko, aby cítila, že jsem tam stále s ní. Karolínka má nevratně poškozenou pravou hemisféru mozku a chybí jí kus lebeční kosti. Má narušené centrum motoriky i paměti, takže není schopná sama zopakovat fyzické pohyby, které s ní čtyřikrát denně cvičím. Mozek si to prostě nepamatuje… K tomu Karolínka nevidí a denně mívá zhruba deset epileptických záchvatů. Vyžaduje tak nepřetržitou péči. Vzpomínám si, jak měsíc před porodem mne partnerka i s první dcerou Luckou opustila s tím, že nechce, abych jí mluvil do výchovy. Podařilo se mi Karolínku mít u sebe těsně před osudným incidentem. Vidím ji jako dnes, jak přede mnou leží a já ji přebaluju. Úplně normální krásné šťastné zdravé miminko. Myslím, že to bylo nejhezčích 14 dní v jejích i mém životě. O pár dní později jsem už viděl svou Karolínku nehybnou a s obličejem plným podlitin, chybějícím kusem lebeční kosti a nenávratně slepnoucí. Lékaři dodnes nechápou, jak mohla v tom stavu přežít. Po incidentu s matkou byla Karolínka téměř dva měsíce v umělém spánku, během kterého prodělala v narkóze 18 operací. Díky tomuto zásahu se jí převrátil spánkový rytmus, takže ve dne většinou spí a v noci má den. Nakonec jsem odešel z práce z vedoucí pozice, zahodil kariéru a zůstal s Karolínkou. Rozhodně toho nelituji. Vím, že Karolínka mne potřebuje více, než jakákoli firma či jiný člověk. A jsem s ní až doteď více jak 10 let. Doprovázím ji na její cestě bez vyhlídek na jakékoli zlepšení a půjdu s ní až na konec. Nenechám ji v tom. Psychicky se vyrovnávám s těžkou životní situací každodenním běháním, kdy týdně se speciálním sportovním kočárkem spolu s Karolínkou 100 až 120 km. Účastníme se také charitativních běhů pro další nemocné či umírající děti a všechny výtěžky ze závodů věnujeme jim. Kočárek, který mi umožňoval dostat Karolínku ven do přírody a na sluníčko je již nevyhovující. Karolínky růst i borcení pánve + těžká skolióza vyžaduje přepravu Karolínky pouze v leže i s ohledem na související bolesti. Toto by řešil speciálně upravený zdravotní vozík xRover na míru, jehož výrobní cena bez jakýchkoli dalších doplňků je stanovena na 226 600,- Kč. Péči o Karolínku se věnuji denně 24 hod., takže nemohu zajistit potřebný příjem na zdravotní pomůcky, které Karolínce ulevují a usnadní zbytek života, který má před sebou. Bohužel matka obou sester dodnes chodí po svobodě bez sebemenšího potrestání. Za ublížení Lucce formou zlomeniny pánevní dostala u soudu podmínku a za těžké ublížení na zdraví Karolínky si pak měla odsedět ve vězení 10 let a uhradit 4 miliony jako odškodné. Kvůli špatně napsanému rozsudku je však matka Karolínky na svobodě a tak se Karolínka nedočká ani odškodného, které by posloužilo na léčení a rehabilitaci. Bojujeme spolu s Karolínkou jak se dá, a to i přes nedostatek financí na potřebnou výbavu a léčbu. O pomoc prosím čistě pro Karolínku. Pro ulehčení jejího neustále se horšícího stavu a možnost adekvátního převozu do a z nemocnice, a také možnost dostat Karolínku ven na vzduch a do přírody. V životě si toho moc nepřeji a mám pár cílů. Chtěl jsem dokázat, aby se Karolínka dokázala sama alespoň otočit a aby měla radost ze života. Karolínka se dodnes bohužel neotočí a její stav se dále postupně horší. Radost se jí však snažím dávat neustále. Občas se mi Karolínka odmění krásným úsměvem nebo možností držet její drobounkou dlaň v mé velké tátovské tlapě. Vývoj a výroba speciálního vozíku dle zadaných parametrů – pro ležící osobu výškou postavy 165–170 cm – rozšířená verze, šíře v ramenou cca 60–65cm – nastavení těžiště vozíku posunem posunem zadní nápravy – zpevněné madlo – sklopný přední a zadní oblouk – větrání zajištěno zvýšenou matrací z PE vláken, možné další větrací prvky – velké kolo 16" nebo 20" vepředu, možná i malé Speciální ochrana na kolena na míru rozměr 30×34cm – polohování upevňovacího pásu Pokud by se nevybrala celá částka, pokusím se zajistit chybějící finance pomocí dalších zdrojů. V případě, že by se vybralo více, než je částka za vozík, bude tato použita na další úpravy vozíku a ochranné pláště a motor, který pomůže vozík přepravovat do kopců. Lidé se mne často ptají, kde na to vše beru sílu a jak to mohu zvládat celé roky. Sílu na to vše nacházím ve víře v Boha a hlavu si čistím každodenním běháním a udržuji si tím i psychiku, abych to vše ustál. Nemohu si dovolit prohrát, Karolínka nikoho jiného než mne nemá. S pokorou děkuji všem, kterým není osud Karolínky lhostejný a pomůžete s pořízením tolik potřebné výbavy. Karel a Karolínka Polcarovi