Albert Einstein a jeho životní příběh

Dílo Alberta Einsteina bývá často redukováno na rovnici E = mc2. Jeho vize, že hmota a energie jsou různými podobami stejného fenoménu, byla ve své době opravdu převratná. Vysvětlovala, jak fungují hvězdy, jak mohou radioaktivní materiály vyzařovat stálý tok částic a dala učitelům fyziky možnost ohromit žáky informací, že člověk ve svém těle skrývá stejnou energii, jakou uvolní při výbuchu 30 vodíkových pum. Slavná rovnice nicméně není jediným ani největším Einsteinovým přínosem vědě. V životě a práci geniálního fyzika se skrývá spousta stejně zajímavých, nebo dokonce zajímavějších detailů. Einstein nikdy nepropadl z matematiky a byl výborným studentem. Slavný vědec na vysoké škole sbalil svoji první manželku. Rodiče méně nadaných žáků se občas utěšují, že i Einstein ve škole propadl z matematiky. Což není pravda. Einstein sice během mládí nevykazoval znaky génia, se zvládáním učiva ale neměl problémy a ve 14 letech se už suverénně pohyboval v oblastech vyšší matematiky. Jediným akademickým zaškobrtnutím byl neúspěch při přijímacích zkouškách na vysokou školu v Curychu. V té době mu ale bylo 16 let a žil ve Švýcarsku sám. Rok před tím se totiž vzdal německého občanství, aby se vyhnul povinné službě v armádě, a jeho rodina se odstěhovala do Milána. Einstein nebyl dobrý otec ani manžel. Během studia na Polytechnice v Zurichu navázal Einstein vztah se spolužačkou Milevou Marić. Mileva byla původem ze Srbska a stejně jako Albert studovala v Curychu fyziku a matematiku. O jejím životě s Einsteinem koluje mnoho zvěstí. Podle některých historiků byla zdatnější vědkyní než Albert, kterého předčila hlavně v matematice. Spekuluje se dokonce, že byla spoluautorkou speciální teorie relativity. Sovětský vědec Abram Fedorovič Joffe údajně viděl původní rukopis práce s podpisem Einstein-Marity (Marity měla být zdrobnělina jména Mileva). V každém případě byla Einsteinovi oporou a společníkem, se kterým mohl debatovat i o nejsložitějších vědeckých teoriích. Odměnil se jí za to dost nepěkně. Už během studií Mileva otěhotněla. Aby nevyvolala skandál, dceru porodila doma v Srbsku. O jejím osudu není nic známo, pravděpodobně byla jako novorozenec předána k adopci. V roce 1903 se Albert a Mileva vzali a sdíleli spolu často nesnadný život, kdy Einstein pracoval na patentovém úřadě a marně usiloval o pozici profesora. Jakmile ji získal a jeho vědecká prestiž začala díky publikacím růst, navázal vztah se svou sestřenicí Elsou a nešťastnou Milevu a dva syny opustil. Ke cti se Einsteinovi ale musí přiznat, že jí pravidelně posílal skoro polovinu platu a věnoval jí celou milionovou prémii, kterou obdržel za Nobelovu cenu v roce 1919. Einstein nebyl křehký profesor, ale svalnatý horal. Einsteinovu podobu máme zafixovanou z jeho pozdních let, kdy působil jako bělovlasý rozcuchaný profesor na univerzitě v Princetonu. Jeho tělesná schránka už tehdy byla poznamenaná chronickou chorobou zažívacího ústrojí, nebyl to ale ani zdaleka tak křehký mužík, jak na fotografiích vypadá. V mládí byl Einstein (stejně jako řada jeho kolegů fyziků) nadšený sportovec. Chodil dlouhé túry, věnoval se alpinismu, plachtil na švýcarských jezerech a jezdil na kole. Údaje o jeho tělesných mírách se různí, ale na vrcholu fyzických sil Einstein měřil skoro 180 cm a vážil 85 kg. Na začátku 20. století to z něj dělalo doslova obra. Jeho obecná teorie relativity byla tak originální, že bychom na ni mohli čekat dodnes. Průlom do první vědecké ligy se Einsteinovi podařil v roce 1905. Během dvanácti měsíců publikoval čtyři velké vědecké práce. V první vypracoval teorii fotoelektrického efektu, ve které představil pojem fotonu (za práci později obdržel Nobelovu cenu). O několik měsíců později dokázal pomocí zkoumání Brownova efektu existenci molekul, které byly do té doby jen teoretickým konceptem. V červnu pak publikoval svou speciální teorii relativity a o několik měsíců později ji doplnil dodatkem, kde se objevila slavná rovnice E = mc2. Einsteinovo pojednání o Speciální teorii relativity je dodnes unikátem. Neuvádí v ní žádné citace jiných prací, neobsahuje skoro žádnou matematiku a je výsledkem čistě abstraktního uvažování o vztahu pozorovatele a okolního vesmíru. Ačkoliv všechny práce byly ve své době přelomové, věda by k jejich závěrům dospěla i bez Einsteinova přispění. Jeho obecná teorie relativity z roku 1917 je ale úplně jiný případ. Od základu změnila způsob, jakým věda nahlíží na veškerou realitu, nahradila do té doby nedotknutelnou newtonovskou mechaniku a sjednotila prostor a čas do jediné entity. Vědec a spisovatel C. P. Snow ve své knize Fyzikové poznamenal, že speciální teorie relativity byla ve své době myšlenka, která čekala na objevení. Pokud by ale Einstein nepřišel s obecnou teorií relativity, čekali bychom na ni možná dodnes. Když byly teoretické výpočty v roce 1919 experimentálně potvrzeny, stala se z neznámého vědce celosvětová celebrita. Po smrti mu lékař ukradl mozek. Einstein zemřel v dubnu roku 1955, na jeho žádost bylo tělo zpopelněno a popel rozptýlen na louce univerzity v Princetonu. Před kremací mu ale univerzitní patolog Thomas Harvey vyňal v rozporu s Einsteinovou závětí a bez vědomí rodiny z lebky mozek. Když se o tom o několik dní později dozvěděl Einsteinův syn, zdráhavě svolil s tím, aby byl mozek podroben vědeckému zkoumání. Harvey ale brzy o práci v Princetonu přišel a mozek naložený ve formaldehydu si odvezl s sebou. Rozřezal ho poté na 240 částí, které zakonzervoval do celulózové pryskyřice a uzavřel do dvou sklenic. Ty se s ním stěhovaly po mnoha jeho působištích. V roce 1988 přišel o lékařskou licenci, pracoval na lince v továrně na plastové materiály a nastěhoval se do laciného podnájmu v domě, kde se skamarádil s jistým Williamem Burroughsem. Kousky Einsteinova mozku od Harveyho postupně získávali seriózní neurologové, kteří je důkladně zkoumali. Většina ale byla dlouhý čas uložena v krabici od doutníků a byla konverzačním námětem během alkoholických dýchánků zkrachovalého medika a budoucího zakladatele kyberpunku.